20 Views

Druhého října by oslavil 56 let výtečný kubánský boxer lehké střední a střední váhy Ángel Espinosa. Začal s boxem kolem 13 let věku a velmi brzy se projevil jeho velký talent. V 17 letech se stal juniorským mistrem světa v lehkém welteru v Santo Domingo, kde ve finále knockoutoval ve 2. kole pozdější profesionální superstar Meldricka Taylora.
V mužích je jeho největším úspěchem světový titul z Rena 1986. V semifinále lehké střední váhy vybodoval sovětského borce arménské národnosti Manvela Avetisjana a ve finále Enrica Richtera z NDR. Předchozí boje vyhrál před limitem. O 3 roky později v Moskvě získal stříbro ve střední váze. Opět vybodoval Richtera, v semifinále zdolal Svena Ottkeho z NSR a až ve finále nestačil na sovětského borce rusko-kyrgyzského původu Andreje Kurnjavku. Další roky už nestartoval, jelikož se objevily nové talenty (Ramón Garbey, Ariel Hernández apod.) a Espinosa hlavně ztratil výkonnost.
V roce 1987 vyhrál Panamerické hry v Indianapolis – ve finále střední váhy porazil Otise Granta z Kanady. O rok dříve opanoval i Středoamerické a Karibské hry. Ve finále lehké střední v Santiagu de los Caballeros porazil domácího Dominikánce Melquise Manona.
V roce 1987 vyhrál Světový pohár v Bělehradě ve střední váze. Nusreta Redžepiho z pořádající Jugoslávie (albánské národnosti) v semifinále knockoutoval a ve finále vybodoval vynikajícího Henryho Maskeho z NDR.
Espinosa přišel o dvoje OH, poněvadž LA 1984 a Soul 1988 Kuba bojkotovala. Podařilo se mu ovšem kvalifikovat se do Barcelony 1992, ačkoliv po prohře s Kurnjavkou na MS 1989 jeho výkonnost, jak již bylo podotknuto, dramaticky poklesla. Ángel startoval v polotěžké váze a první dva boje vyhrál před limitem. Nicméně ve čtvrtfinále narazil na Poláka Wojciecha Bartnika, dnes trenéra polské reprezentace, a ten je vybodoval a bylo po medaili.
Dlužno ovšem dodat, že namísto OH v roce 1984 startoval Espinosa na turnaji Družba 84, a ten vyhrál. Doma v Havaně ve finále lehké střední porazil Michaila Takova z Bulharska.
První domácí seniorský titul vybojoval v roce 1984 v lehkém welteru. Roku 1985 získal další zlato, tentokrát už v lehké střední. Zlatý hattrick završil roku 1986, kdy ve finále zdolal opět Orestese Solana, ale tentokrát rovnou KO. Roku 1987 získal čtvrté zlato, tentokrát ve střední váze, a to po finálové výhře nad Juliem Quintanou. Páté zlato vybojoval roku 1988 opět nad Solanem, šesté potom roku 1989 nad nastupující hvězdou Alfredem Duvergelem. Následující rok nestartoval, ale roku 1991 se dokázal dopracovat k sedmému zlatu, a to v 81čce. Ve finále zdolal Dihosvanyho Vegu. Rok 1992 byl jediný, kdy na domácím mistrovství nevyhrál. Získal stříbro poté, co jej ve finále polotěžké váhy porazil starý rival Solano.
Z mezinárodních turnajů stojí za zmínku samozřejmě úspěchy na Giraldo Cordóva Cardín. Již v 17 letech vybojoval stříbro v lehkém welteru pro roku 1983. Ve finále nestačil na krajana Ultimina Ramose. V roce 1984 získal bronz v lehké střední poté, co jej v semifinále vyřadil Armando Martínez. Roku 1985 získal první zlato – ve finále zdolal Solana. Roku 1986 se radoval podruhé, když na něj ve finále nestačil Ulisses Castillo. Roku 1987 ovládl střední váhu a získal třetí triumf z tohoto turnaje. RSC v 1. kole finále zničil Quintanu. Roku 1988 musel zlato vydřít proti Rostislavovi Zauličnému z SSSR v semifinále a Solanovi ve finále. Roku 1989 slavil popáté poté, co ve finálovém boji porazil Duvergela. V roce 1990 nestartoval a o rok později získal šesté zlato – ve finále 81čky porazil Roberta Alvaréze. Roku 1992 se musel spokojit se stříbrem poté, co jej stejně jako na domácím mistrovství toho roku vybodoval Solano.
V roce 1986 vyhrál Strandžu, a to po finálovém vítězství nad naším talentem Mišo Franekem (Mišo vyhrál Strandžu hned rok na to a pak ještě v roce 1989!).
Již v roce 1983 dokázal vyhrát Velkou cenu Ústí nad Labem! Boxoval tehdy dokonce pouze v lehké váze a ve finále si poradil s naším Tiborem Puhou. Roku 1985 triumfoval na tomto turnaji podruhé, když ve finále vybodoval dalšího vynikajícího československého borce a dnešního mezinárodního rozhodčího Dušana Hečka. Roku 1986 získal třetí ústecké zlato, Mišo Franek mu tentokrát do finálového zápasu nenastoupil. Roku 1987 získal čtvrté vítězství opět po finálovém walk over – tentokrát nenastoupil polský borec Dariusz Banasik.
Roku 1986 vyhrál Chemiepokal – ve finále zdolal Enrica Richtera. O rok později bral zlato po výhře nad dalším domácím boxerem Cornelem Ladewigem. Roku 1988 zde triumfoval po semifinálové výhře nad Mišo Franekem a finálové nad Maskem.
V roce 1985 vyhrál Golden Belt v Rumunsku, když ve finále lehké střední knockoutoval Alexandra Samonina ze SSSR.
Espinosa byl levák s velmi tvrdým úderem, v druhé polovině 80. let patřil mezi nejlepší boxery na světě, a ve své kariéře odboxoval okolo 300 zápasů. Po skončení kariéry utekl do USA a léta vedl boxerský klub v Miami. V něm byl 12. dubna 2017 v nedožitých 51 letech nalezen mrtev. Příčina jeho smrti není dodnes ustanovena.
Čest jeho památce.