46 Views

Boxerské kalendárium Tomáše Šmída!

30. září oslavil 42 let boxer, který patří bezpochyby do TOP TEN dějin olympijského boxu. A nikdo mi to nevymluví. Král, ba císař bantamové váhy! Guillermo Rigondeaux!


Narodil se v Santiago de Cuba a v mládežnických letech se mu podařilo dostat do čtvrtfinále MS juniorů v Buenos Aires roku 1998, kde jej vybodoval Kazach Bekzat Sattarchanov.


Nicméně dva roky na to už lítaly bomby! Rigondeaux je totiž dvojnásobný olympijský vítěz a poprvé získal olympijské zlato právě v roce 2000 v Sydney. Začal vítězstvím KO v 1. kole nad Tunisanem Moezem Zemzenim, následně vyřadil Japonce Kazumasu Cušimota RSC ve 3. kole, Agasi Agaguloglu turecký reprezentant ázerbájdžánského původu s Rigem doboxoval na body, stejně jako v semifinále Clarence Vinson z USA. Ve finále Rigo vybodoval výtečného ruského borce tádžické národnosti Raimkula Malachbekova a mohl slavit. Za 4 roky v Aténách zlato obhájil. Tam nejprve vybodoval Číňana Liu Juana, potom ve 2. kole zničil RSC Meharulláha Lassího z Pákistánu, ve čtvrtfinále vybodoval Rusa Gennadije Kovaljova, v semifinále na něj nestačil Bohodirion Sultanov z Uzbekistánu a ve finále Thajec Worapoj Petchkoom. Rigo měl obrovskou šanci stát se čtvrtým boxerem, který by třikrát vyhrál olympiádu. O Peking 2008 jej ovšem nepřipravilo vážné zranění jako jeho staršího parťáka z kubánské reprezentace Hectora Vinenta, ale jeho první pokus o emigraci. Na Panamerických hrách v roce 2007 v Brazílii se s Larou pokusili prchnout, což jim tehdy nevyšlo. A kubánský diktátor je sice neposlal někam do gulagu, jak se to občas děje severokorejským sportovcům, ale Rigo byl vyřazen z reprezentace. A je třeba také dodat, že i kdyby mu emigrace vyšla už tehdy, tak by o to potenciální zlato přišel taky, jelikož utíkal do profiringu.


Šakal, jak zní jeho přezdívka používaná v profiringu, vyhrál také MS, a to dvakrát! Poprvé v Belfastu 2001, kde opět smetl RSC ve 2. kole Cušimota, potom Reidara Walstada z Norska stejným způsobem, řeckého reprezentanta arménského původu Artura Mikaeljana vybodoval, Serhije Danilčenka z Ukrajiny také a ve finále opět Agaguloglua. Roku 2003 v Bangkoku zůstal překvapivě bez medaile, když vypadl už v osmifinále, kde jej tentokrát jeho rival o 3 body porazil, nicméně tentokrát už boxoval pod jménem Agasi Mamedov za rodný Ázerbájdžán. V roce 2005 se ovšem Rigo na trůn vrátil, když v čínském Mijanjangu porazil Mongola Otgončuluuna Bathkuua RSC, Sultanova RSC, Francouze Aliho Hallaba na body a německého borce tádžického původu Rustama Rachimova na body. Na jiném MS už nestartoval.


Panamerické hry vyhrál jednou, a to v roce 2003 v Santo Domingo. Ve finále zde vybodoval pozdějšího známého profesionála Abnera Marese z Mexika. Další Panamerické hry v Riu 2007 již neboxoval, protože se pokusil o výše zmíněnou emigraci.


Středoamerické a Karibské hry vyhrál jednou, a to v Cartageně 2006. Ve finále hladce vybodoval Josého Santose z Mexika.


Rigondeaux také třikrát vyhrál Světový pohár! V roce 2002 v Astaně byl Světový pohár boxován jako soutěž družstev a Rigo tam vyhrál všechny své zápasy. Ve finále s domácím Kazachstánem porazil těsně o bod Tolena Kanatova. V roce 2005 v Moskvě boxovala taktéž družstva a Rigo opět vyhrál všechny své boje. Zdolal Petchkooma, Maďara Zsolta Bedáka, Murata Airmasova z Kazachstánu a ve finále Rusa Maxima Chalikova. Roku 2006 v Baku se také jednalo o soutěž družstev a Rigo opět projel soutěž jako nůž máslem. Porazil například. Raushee Warrena z USA a ve finále RSC Aliho Alijeva z Ruska.


Na domácích šampionátech triumfoval sedmkrát! Již v roce 1998 získal bronz. Stejně tak v roce 1999, kdy jej v semifinále zdolal Waldemar Font. V roce 2000 už bral své první zlato – Pura Pairola ve finále porazil 6:0. A následně každý rok obhajoval až do roku 2006. Porážel takové boxery jako Hector Barrientos, Eugenio Fonseca, Idel Torriente či Yankiel León.


Na mezinárodních turnajích zaznamenal také řadu úspěchů. Giraldo Cordóva Cardín vyhrál již v 19 letech v roce 1999 – ve finále porazil Kazacha Marata Mazimbajeva. Roku 2000 porazil ve finále krajana Pairola a bral druhé zlato. Stejný scénář měl i ročník 2001. Rok na to vyhrál finále WO, když Dominikánec Elio Rojas do zápasu nenastoupil. V roce 2003 porazil v semifinále Leóna a ve finále opět vyhrál WO, když mu nenastoupil krajan Luis Franco. V roce 2004 se turnaj nekonal a další rok Guillermo porazil opět Leóna v semifinále a ve finále Jeldose Sajdalina z Kazachstánu. 2006 se opět turnaj nekonal a roku 2007 se odehrál ještě před pokusem o emigraci a Rigo tak mohl opět porazil Leóna, a to tentokrát ve finále. Stejně jak domácí šampionát vyhrál tento turnaj sedmkrát!


Roku 2002 vyhrál Strandžu – ve finále zdolal Bekzoda Chidirova z Uzbekistánu. Rok na to obhájil – domácí Detelin Dalaklijev mu ve 3. kole finálového boje vzdal.


V roce 2002 vyhrál Velkou cenu Ústí nad Labem. V semifinále zdolal RSC v 1. kole slovenského borce Petera Baláže a ve finále stejným výsledkem našeho Laďu Dirdu. Jen Maxim Chalikov z Ruska mu ve čtvrtfinále doboxoval na body. Roku 2004 zde získal další zlato. Ind Diwakar Prasad ve finále vydržel do 3. kola, ale stejně nakonec prohrál RSC. Roku 2005 triumfoval potřetí. Ve finále se mu postavil náš velký talent Ivan Dunka, který nakonec s Rigem prohrál 21:4 na body.


Roku 2001 vyhrál Chemiepokal v Halle. Ve finále vybodoval Kazacha Ulana Sautbajeva. Roku 2002 zde zlato obhájil poté, co ve finále zdolal Poláka Andrzeje Licsika 13:3 na body. Do třetice získal zlato na tomto turnaje roku 2003. Finálový boj svedl s Valdemarem Cucereanem z Rumunska a vyhrál ho jasně 17:0. Jelikož se mu v Halle dařilo, dojel si v roce 2004 pro další, již čtvrté zlato. Ve finále jasně přejel Mongola Otgončuluuna Bathkuua. A aby toho nebylo málo, v roce 2005 zde získal páté zlato. Ve finále porazil Uzbeka Bahodirdžona Soltanova.


Rigondeaux je opravdu fenomén dějin světového olympijského boxu. Klasický „counter-puncher“ s tvrdým úderem, který hodně zápasů vyhrával díky tomu před limitem. Vždy uměl výborně využívat výhod svého obráceného gardu, měl neskutečně rychlé ruce, vynikající „oči“/reflex, skvělé nohy. Někdy ta jeho až dokonalost diváky nudila, hlavně později během profesionální kariéry. Přesto i Freddie Roach o něm prohlásil, že je to největší talent, co kdy viděl. A to Roach pracoval se skutečně velkými talenty! Co se počtu zápasů týče, setkáváme se s vícero údaji. Podle některých odboxoval 386 zápasů a jen 12 prohrál. Jiné uvádějí 247 zápasu s pouhými 4 prohrami. Nicméně tento údaj se nejspíše bude týkat pouze jeho domácí kariéry. Existuje i údaj o 475 odboxovaných bojích a jen 12 prohrách. Ani to se vyloučit nedá, bavíme-li se i o zápasech v dětském věku. Každopádně měl zápasů hodně 😊

Všechno nejlepší!