24 Views

Trestuhodně jsme zapomněli na nedožité 82. narozeniny fenomenálního polského boxera Jerzyho Kuleje! Narodil se 19. října ve známém katolickém poutním místě Czestochowa, kde v 15 letech začal boxovat. A již za 3 roky se stal členem polského národního týmu, který koučoval legendární trenér Feliks Stamm.
Jerzy vešel do dějin jako boxer, kterému se podařilo vyhrát dvakrát olympijské hry – v obou případech v lehkém welteru. Už jenom tato skutečnost z něj dělá nezapomenutelnou legendu.
První zlato vybojoval v Tokiu 1964. Nejprve vybodoval Roberto Amayu z Argentiny, následně Brita Dicka McTaggarta, ve čtvrtfinále se vypořádal s Rumunem Iosifem Mihalicem, v semifinále s Eddiem Blayem z Ghany a ve finále porazil Jevgenije Frolova ze SSSR. O 4 roky později v Mexico City olympijský triumf obhájil. Hned první zápas mu dal ale zabrat. Maďarský bijec János Kajdi patřil k tehdejší absolutní špičce a Kulej vyhrál nakonec nejtěsnějším možným způsobem 3:2 na rozhodčí. Další překážkou byl Ital Giambattista Capretti, jehož Jerzy porazil 4:1 na rozhodčí. Ve čtvrtfinále svedl další těžkou bitvu s výborným Východoněmcem Peterem Tiepoldem, která skončila taktéž 3:2 pro Kuleje. Semifinálového soupeře Arto Nilssona z Finska porazil hladce 5:0, ale ve finále to skončilo taktéž 3:2. Jerzy přetlačil Kubánce Enriqueho Regueiferose.
Kromě dvou olympijských vítězství zaznamenal Kulej i dva triumfy na ME, přičemž k tomu získal i jedno stříbro. Všechno opět v lehkém welteru. MS se tehdy ještě neboxovalo, takže dvě olympijská vítězství a dva evropské triumfy ukazují jasně, že patřil v 60. letech mezi TOP TEN, ba spíše TOP FIVE olympijského boxu.
První evropské zlato vybojoval v roce 1963 v Moskvě. V prvním zápase knockoutoval ve 3. kole Východoněmce Wilfrieda Ruehla. Poté ve čtvrtfinále vybodoval našeho borce Laca Heceje, s nímž jsem měl tu čest v roce 2013 pokecat po jednom utkání v Bratislavě u piva. V semifinále zdolal Itala Bruna Arcariho a ve finále domácího borce lotyšské národnosti Aloise Tuminše. Podruhé triumfoval hned na dalším MS v roce 1965 v Berlíně. Nejprve hned v 1. kole prvního zápasu sundal Johna Hawkinse z Anglie. Potom vybodoval Istvána Tótha z Maďarska, ve čtvrtfinále porazil svého soupeře z olympijského finále Frolova, v semifinále mu Ermano Fasoli z Itálie nenastoupil a ve finále na ně nestačil Dán Preben Rasmussen. V roce 1967 v Římě vybojoval Kulej stříbro. Porazol Thomase Joyce ze Skotska, našeho Vladimíra Kučeru, v semifinále Kajdiho a ve finále jej zdolal Valerij Frolov ze SSSR. S Jevgenijem Frolovem příbuzní nebyli, jednalo se pouze o shodu jmen. Ale v rámci sovětského boxu spolu svedli několik bitev.
Co se týče mistrovství Polska, poprvé na sebe upozornil bronzem v roce 1960 ve Varšavě. Rok na to ve Wroclawi slavil první domácí zlato. V roce 1962 v Rzesowě obhájil. A roku 1963 ve Varšavě oslavil třetí zlato. V Bydgoszczi roku 1964 triumfoval počtvrté. V Krakowě 1965 bral páté zlato a šesté v roce 1967 v Lodži – v roce 1966 nestartoval. Posedmé se stal mistrem Polska v Mielci roku 1969. V roce 1970 v Opoli získal domácí zlato poosmé. A to bylo jeho poslední mistrovství.
Odboxoval také spoustu mezistátních zápasů za Polsko. V roce 1966 porazil v rámci utkání Polsko vs. Československo Štefana Brázdila vzdáním ve 2. kole.
Odboxoval 348 zápasů, z nichž 317 vyhrál. Zemřel v roce 2012.
Čest jeho památce!